Měl pan Přímka touhu skrytou
vinout k srdci Tečku hbitou.
Avšak Tečka byla nestálá,
po všech čarách mrkala,
točila se, prchala.
Přímky z toho měly jundu:
"Copak, Přímko, z Tečky máš,
jakpak Tečku uhlídáš ?"
Ale Přímka, hlava chytrá,
sbakulil se, natáh, vydul,
a udělal ohrádku,
pro Tečičku zahrádku.
A v zahrádce domeček,
ten se culil - holeček !
Co se potom dále dělo,
k zardění je hříšné dílo.
Přišla na svět z jejich hříchů
celá banda vykřičníků.
| |
Staňa Sýkora, Urbana, 1970
| |
|