Už nejsem vojákem! Nechci být vojákem. Říkám vám: Dost! Nechte si od cesty tu vaši "odbornost". Potenciálního nepřítele bodákem do břicha (komusi pro radost), krouživým pohybem ... Neřvěte do ticha ! Krátkými dávkami, vzdálenost dvěstě. Cílem bud' počítač: Vypočet tři tuny tritolu na každý slabikář. Nebudu vojákem, beru zpět přísahu, Říkám to jasně: Dost! Vražda je vraždou (komusi pro radost). Nebudu vyřvávat na vlastním pohřbu: "Kde máte čepici, cvičená opice? Hlaste se v blázinci!" Nejsem už vojákem. Řekl jsem: Dost! S tlačítky na mozku poslouchat povely jež se mi hnusí. Pouze když zavelí copánky s dudlíkem tak člověk: Musí!   Staňa Sýkora, Miláno 1969 Poznámka po letech: Bože, jak já jsem vždycky nenáviděl militarismus!!! V roce 1963, v jaderně-raketovém kursu v Hranicích jsem napsal úvahu o uniformě a její očividné funkci v přesunu osobní zodpovědnosti na vyšší celek (četa, rota, útvar,...). Prostě uniforma, tot' poklopec na svědomí. Voják si ráno obleče poklopec a jde zabíjet. Pak se vrátí, poklopec sundá, a je zase prima chlap. Škoda, že to zůstalo v kurzovním, přísně tajném sešitě s číslovanými stránkami (prý je po deseti letech za přítomnosti přísné komise pálí). Měl bych to napsat ještě jednou. Srub | Česká Srubovní Knihovna Stan's Library | Stan's HUB Copyright ©2004 S.Sýkora.    DOI: 10.3247/csk10.015 Navrhnul S.Sýkora