Žena, láskou zkypřena, zavoní
jak příslib nahých pupenů,
jak lesa vlahý dech
a výron z kořenů.
Ah, ta vůně jež není vůní!
Tajemná jak doupě šelmy
a krutá jako právo útrpné
když marně prosíš o milost,
leč přesto hebká jako sen
či douška mateří!
Ah, ta vůně jež není vůní!
Hrubá jak nozdry vášní zjitřelé
a hlučná jak zvony na věži
když zvoní k zmrtvýchvstání
a přece něžná jako moje slza
jež skápla ti na rozhraní.
Svorka mezi životem a smrtí!
|
|
Staňa Sýkora, Arese, 1997
|
|