Tehdy se roztrhl pytel s časem
a plačící slova se sypala na svět.
Zoufalý klaun je švihal smíchem.
Lezla jak housenky po jeho prstech,
holá, chlupatá, vznešená i sprostá,
všechna však s dalšími slovy na rtech.
Z jednoho stvořil muže,
ale nikdo už neví z kterého.
Víme jen že žena vznikla z "žebra".
Jenže to hlavní nám stále uniká.
| |
Staňa Sýkora, Miláno 1969
| |
|