Ohýnku plápolavý, proč
kouzlíš, blouzníš, hyneš
a vstáváš z mrtvých,
proč trýzníš mne
a mámíš jiskrami
a rozpaluješ moje lýtka
předstíraje že ty nic,
že prostě klobásy?
Vždyt' již vím
co říkají si asi milenci
když navečer se k sobě vinou
a jakou že to asi řečí mluví
temně rudé zbytky táboráku
když zahřívají přehozy.
Tak tedy proč,
ty lháři blikavý,
proč přesto vrásníš moje čelo
a žhavým cejchem
nesmazatelné mi vypaluješ
rýhy na duši?
|
|
|
Staňa Sýkora, Castano Primo, 2001
| |
|