Před věky Hefaistos dlouho se soužil.
Modravý pás tepal, hebký jak sen.
Když pak jej pohybem zvlnil,
k obzoru lince připjal jím Zem.
Tajemná říše vznikla tím činem.
Svoji tam Poseidon uvedl ženu,
by před zraky mužů přikryl ji stínem.
Bezmezná žárlivost hnala jej k tomu
jíž zmaten byl jak opilec vínem.
Početnou družinu hlídačů určil
by nad cností Amfitríty dobře mu bděli.
Pak ryby a nestvůry mořské poučil
jak vetřelce zastrašit na cestě k cíli.
Však hle!
Vida, že Poseidon jinde svou čeládku cvičí,
Helios jasný ted' rychle se k obzoru sklání.
Vždyt' Amfitríta běhounem zlatým cestu mu značí
vhánějíc předtuchy ruměnec do jeho skrání.
Pod rychlými kroky běhoun se do moře noří,
jež zelenou naděje barvou zakrývá stopy.
Již zmizel docela a obzor jen touhou hoří.
Konečně milenci vpili se do sebe rety!
Nevěrná manželka s miláčkem svým,
těsně spojeni v hluboké klesají lože.
Poslední záblesk zazářil početím.
Pak v modravém přítmí skrylo je moře.
|
| |
Staňa Sýkora, Milano 1969
| |
|