Po žhnoucí pláni chtěl bych jít.
Sám, jediný.
Milion kroků, rty zkoralé.
Hořet vstříc Slunci
jež by mne čekalo na žluté obloze.
Šlápoty v písku, černá v cihlové.
Vůle, zbavena řetězů,
v zeleném záblesku
šlehavě roztíná oponu zjevení.
|
|
Staňa Sýkora, Miláno 1969
| |
|