V mlhavém městě zchromeném
bolest se s polibkem v jedno slila.
Dvě srdce k tomu divoký pochod bila
a slova chtěla rozbít zed'.
Z podané ruky jak z vína se hlava točí.
Vůle se potácela a rozum kulhal,
jen schoulené naději zasvitly oči.
Paprsek sklouzl z hvězdy a dotkl se květů.
Ztracená červeň šlehla tmu.
Vůňe ji zahnala a slova plynula ze rtů.
Ta slova stala se klíči.
|
|
Staňa Sýkora, Miláno 1969 (Blance)
|
|