Úvod

Historie československých spektrometrů nukleární magnetické rezonance značky TESLA Brno upadá v zapomnění. To jsem si uvědomil, když mě pan Stanislav Sýkora vyzval, abych něco o tom napsal, protože jsem asi jediný kdo to ještě může udělat. Možná má pravdu, protože z generace lidí, kteří se podíleli na vzniku československých, průmyslově vyráběných spektrometrů jsem byl nejmladší. Dnes je mně čtyřiasedmdesát. Začal jsem tedy nad starými fotografiemi vzpomínat, klást syrové myšlenky na papír, seřazovat je a učesávat, až vzniklo toto dílko. Netroufám si nazvat ho historií československých spektrometrů, jsou to pouze moje vzpomínky na léta mládí a na zajímavé lidi, s kterými jsem se díky NMR setkal.

TESLA Brno vyráběla spektrometry NMR s vysokým rozlišením celých dvacet pět roků. Za tu dobu vyrobila bezmála 500 spektrometrů. Označení "spektrometr NMR s vysokým rozlišením" nese takový spektrometr, který rozliší čáry ve spektru NMR vzdálené od sebe pouhé zlomky hertzů. Dosáhnout vysokého rozlišení znamenalo zvládnout unikátní technologii výroby pólových nástavců elektromagnetu, který musí vytvořit ve vzduchové mezeře silné a vysoce homogenní magnetické pole, zvládnout výrobu náročných systémů korekce homogenity magnetického pole a sondy umístěné ve vzduchové mezeře elektromagnetu. Spektrometr NMR s vysokým rozlišením byl především záležitostí know-how. Jak vyrobit technologicky a technicky náročné komponenty spektrometru, to jste nemohli nikde okopírovat. K tomu jste se museli prokousat a nebo na výrobu spektrometrů NMR s vysokým rozlišením zapomenout. To je také zřejmě příčinou toho, že výrobců spektrometrů NMR je ve světě tak málo. Když Tesla v polovině šedesátých let začínala, vyráběla spektrometry pouze americká firma Varian a japonská firma Jeol. Bruker ještě neexistoval nebo nebyl v té době známý.

Jak to začalo

Jména jako Josef Dadok, Oldřich Chramosta, Karel Švéda nebo Karel Kopeček již dnešní odborné veřejnosti asi nic neříkají a při tom to byli lidé, kteří stáli u kolébky prvního spektrometru NMR s vysokým rozlišením v Československu. Spektrometr se narodil v Ústavu přístrojové techniky (ÚPT) Československé Akademie Věd (ČSAV) v Brně a skupinka těchto nadšenců pod vedením pana Dadoka ho kolébala, kojila a piplala, až dorostl a dospěl na takovou úroven, že byl svými parametry srovnatelný se spektrometry firmy Varian v USA, jednoho z prvních výrobců tohoto unikátního přístroje. To bylo na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. V té době bylo ze strany USA uvaleno na socialistický tábor embargo pro spektrometry NMR, což byla pro státy východního bloku velmi nepříznivá situace ať již z hlediska bádání, či výchovy a růstu mladých vědeckých pracovníků. A protože v ÚPT stál a fungoval spektrometr velice slušné technické úrovně a Tesla Brno, výrobce elektronických měřících přístrojů a elektronových mikroskopů, stála od ústavu deset minut chůze, nemohlo to dopadnout jinak, než že se Tesla stala výrobcem a dnes mohu dodat jediným výrobcem spektrometrů NMR pro potřeby tehdejšího socialistického tábora.

Nebylo to ovšem jednoduché. Tesla musela zvládnout náročné technické a technologické problémy výroby spektrometrů NMR s vysokým rozlišením, které jsem zmínil v úvodu. To by nebylo myslitelné bez předchozí desetileté usilovné práce výzkumného týmu ÚPT, vedeného panem Dadokem. Přebírání výsledků jejich práce vyžadovalo úzký kontakt vývojářů a konstruktérů Tesly s pracovníky tohoto týmu. Proto byla vývojová skupina Tesly dislokována do ÚPT, kde v úzké spolupráci s výzkumníky připravovala výrobní dokumentaci. To se psal rok 1964. Na tomto místě musím s úctou vzpomenout pana Antonína Sapíka, pracovníka vývojové skupiny elektronových mikroskopů Tesly, který byl pověřen založením a vedením vývojové skupiny NMR. On dokázal sestavit vývojový a konstruktérský tým a dosáhnout toho, že v roce 1965 stál v Tesle první spektrometr NMR s kmitočtem 60 MHz pro proton.

První krůčky Tesly

Cesta k zavedení výroby spektrometrů NMR v Tesle byla plná úskalí. Složitá elektronika nebyla pro Teslu problém, protože to byla její parketa. Novum byla výroba technologicky náročných komponentů spektrometru. Na příklad pólové nástavce elektromagnetu, které mají zásadní vliv na homogenitu magnetického pole, musely být vyrobeny z vysoce čistého železa, musely být žíhány ve vodíkové atmosféře a v konečném zpracování musela být jejich čelní plocha ručně lapována do přesně definovaného tvaru a do vysokého lesku. To vyžadovalo velmi zkušeného a šikovného mechanika. Tesla naštěstí takového mechanika měla. Pro opakovanou reprodukovatelnou výrobu spektrometrů to však ještě nestačilo. Ukázalo se, že přes úzkostně precizní postup při výrobě pólových nástavců nebyla vždy dosažena požadovaná homogenita magnetického pole. Po mnoha pokusech byl vypracován unikátní postup párování a hledání vzájemného natočení párovaných pólových nástavců vůči sobě, čímž se dosáhlo požadované extrémní homogenity magnetického pole a téměř stoprocentní výtěžnosti vyrobených pólových nástavců. Teprve o mnoho let později jsme se dověděli, že Bruker měl při výrobě elektromagnetů pro spektrometry s vysokým rozlišením pouhou dvacetiprocentní výtěžnost. To znamená, že pro kompletaci jednoho magnetu musel vyrobit 10 pólových nástavců, z toho dva byly použitelné a ostatní vyhodil.

V době, kdy jsme měli v Tesle postavený prototyp spektrometru s velmi dobrým rozlišením a s dobrým tvarem spektrálních čar u kořene, někdo z ÚPT získal při zahraniční cestě informaci, že nějaká firma Bruker v západním Německu bude vyrábět spektrometry NMR s vysokým rozlišením. Dokonce přivezl ukázkové spektrum. Pohrdavě jsme si ono spektrum prohlíželi, protože zdaleka nedosahovalo úrovně našich spekter.

Konečná extrémní homogenita magnetického pole v řádu 10^-9 byla dosahována složitou soustavou korekčních cívek. Sestava cívek musela být tenká, aby ve vzduchové mezeře nezabírala mnoho místa. Ve speciálních přípravcích byly vinuty ploché cívky z velmi tenkého drátu, které pak byly lepeny v přesné konfiguraci epoxydovou pryskyřicí na papír. Na takto nalepené cívky se přilepil shora další papír. Hotové korekční cívky, které vypadaly jako Karlovarské oplatky, se přilepily na pólové nástavce. Byla to mravenčí práce, která nakonec díky několika nadšenců v Tesle vyústila v kýžený výsledek.

A nebyly to jenom technické problémy, které musely být překonány. Zavedení výroby NMR spektrometrů v Tesle bylo trnem v oku některých pracovníků Tesly a ti nepřáli mnoha organizačním opatřením, která bylo nutno realizovat. A právě zde se projevil pan Sapík jako vynikající organizátor, který s hlubokou znalostí technické problematiky spektrometrů překonal všechna úskalí a dosáhl se svým týmem toho, že v roce 1965 byla zahájena v Tesle výroba spektrometrů NMR s vysokým rozlišením.

První průmyslově vyrobený spektrometr spatřil světlo světa v roce 1965. Pracoval na kmitočtu 60 MHz pro proton a nesl označení TESLA BS477. Byl koncipován do tří svislých skříní s elektronickými obvody v souladu s koncepcí navrženou pracovníky ÚPT. V těchto skříních byly umístěny všechny elektronické části spektrometru, které byly v té době realizovány ještě pomocí elektronek. Magnet tvořil samostatný konstrukční celek. Zachoval se i prospekt spektrometru, jehož jednu dvojstranu si můžete prohlédnout nebo stáhnout (PDF, 614 kB). Fotografie v prospektu (viz vpravo) jsou momentky z naší pracovní činnosti a byly pořízeny u spektrometru postaveného na ÚPT. Na prvním snímku zleva je Sapík při měření na spektrometru, na druhém snímku Oldřich Chramosta a na třetím snímku jsem já.

Velmi záhy následoval spektrometr TESLA BS487 pro rezonanci protonu na kmitočtu 80MHz, protože elektromagnet svými vlastnostmi umožňoval zvýšení pole o 30 %. Vzhledově se prakticky nelišil od prvního typu. Spektrometr jsme představili na brněnském veletrhu v roce 1967 (na snímku vpravo je záběr expozice se spektrometrem).

Byl jsem při tom

Já jsem nebyl u samého začátku vzniku vývojového týmu Tesly. Sapík při sestavování týmu oslovil také mě, jestli nechci pracovat na vývoji spektrometrů. Já jsem tehdy odmítl, protože jsem krátce před tím ukončil dálkové studium na elektrotechnické fakultě a začal jsem se rozhlížet po zajímavé práci. Měl jsem tenkrát ambice pracovat ve výzkumu nějaké zajímavé aplikace elektroniky v jiném oboru. Dokonce jsem vyhrál konkurz v tehdejším Ústavu vlastností kovů. To bylo o rok později a tehdy mě znovu oslovil pan Sapík, protože jeden pracovník jeho týmu zemřel. To jsem již neváhal a řekl jsem své ano. Stal jsem se vývojovým pracovníkem ve skupině spektrometrů NMR a mohu říci, že jsem byl při tom, protože jsem nastoupil v době, kdy se začal sestavovat a uvádět v život prototyp prvního v Tesle vyráběného spektrometru. Nukleární magnetická rezonance se pro mě stala mým celoživotním oborem a přesto, že jsme měli v té době tři malé děti, vytvořila mě manželka takové zázemí, že jsem se mohl studiu tohoto oboru plně věnovat .

Setkal jsem se s mnoha zajímavými lidmi, kteří v tomto oboru pracovali. Prvním byl pan Dadok, šéf výzkumného týmu NMR na ÚPT. On se stal pro mě nedostižným vzorem odborníka, protože jsem měl to štestí s ním pracovat a sledovat ho při práci. Bylo to pro mě nejkrásnější období poznávání něčeho zcela nového. Musím ještě dodat, že s Dadokem jsem se nesetkal v té době poprvé. Když jsem dálkově studoval na Elektrotechnické fakultě, přednášel nám pan Dadok jako externí učitel techniku velmi krátkých vln. Mám od něj podpis ve studijním výkazu s datem 6.6.1961, že jsem u něj složil zkoušku z techniky VKV s prospěchem “výborně”. Pan Dadok byl na základě svých teoretických prací v oblasti korekce homogenity magnetického pole, které prezentoval na konferenci v Pitzburgu, pozván do Spojených států na roční studijní pobyt, kam v roce 1967 odcestoval . Události 21. srpna 1968 zastihly Dadoka ve Spojených státech a byly příčinou odkládání jeho návratu domů, až z toho vznikl trvalý pobyt v USA. Já jsem to těžce nesl a myslím si, že obor spektrometrů NMR v Československu ztratil silnou vůdčí osobnost. I když v oboru pracovali jak v ÚPT tak ve vývoji Tesly velmi dobří odborníci, Dadoka již nikdo nenahradil.

Nedávno pan Dadok navštívil Brno a pozval na večeři své bývalé spolupracovníky. Byl jsem také pozván, což mě velice potěšilo.

Dalším, pro mě interesantním člověkem byl právě pan Sapík. Byl rozený manažer, i když se toto označení pro odborně a organizačně schopného člověka v tehdejším Československu nenosilo. On dokázal, vedle odborných záležitostí , vdechnout do celé problematiky i společenského ducha. Vzpomínám si, že v šedesátém osmém roce, kdy nastalo politické uvolnění, si Sapík umínil, že ve spolupráci s ÚPT a na vzdory vedení Tesly uspořádá odbornou konferenci a pozve i odborníky ze západu, aby vešlo na západě ve známost, že i v socialistickém státě dokážeme vyrábět spektrometry. Postaral se o organizaci konference a také o společenské záležitosti, mezi něž se nezapomenutelným způsobem zapsal táborák, uspořádaný v areálu rekreační chaty Tesly u nedaleké brněnské přehrady na počest zejména zahraničních hostů . Už si nevzpomínám kdo ze zahraničních hostů se této trachtace zúčastnil, ale mezi význačné hosty patřil pan Richard Ernst se svoji chotí.

Sapík, můj šéf, mě vybídl, abych vzal k ohni harmoniku, abychom si mohli zazpívat. Vzal jsem harmoniku, zpívali jsme lidové písničky, ale zahraniční hosté jen mlčeli a poslouchali. Snažil jsem se vzpomenout si na nějakou mezinárodní písničku, aby si zazpívali i oni. Nic moudřejšího mě nenapadlo než Tichá noc, svatá noc. Když jsem začal tuto mezinárodní koledu hrát, vyvolalo to velké veselí zejména u paní Ernstové, protože koledu v září u táboráku ještě nikdy nezpívala. Ale zazpívala si s chutí spolu s ostatními hosty. Ještě po létech, když jsem se setkal s panem Ernstem , bylo to v roce 1990 na konferenci ve Stutgartu, vzpomínal na táborák v Brně a dokonce si vybavil jméno Sapík.

Na jaře šedesátého osmého roku jsme pojali bláznivý nápad, představit spektrometr TESLA ve Vídni, na jakési výstavě, která se tam v té době konala. Vybavily se nezbytné celní doklady, pasy pro jednoho našeho pracovníka a pro řidiče avie, který byl navíc vybaven dobrou znalostí německého jazyka, naložili jsme spektrometr na avii a hoši vyrazili do Vídně. Ukázalo se, že zběhlost řidiče v němčině byla velmi užitečná, protože celní doklady nebyly úplne v pořádku a řidič musel vehementně přesvědčovat rakouské celníky, aby je pustili se spektrometrem přes hranice. I na výstavě přesvědčil organizátory, že k předvádění spektrometru je zapotřebí voda a třífázová síť. Vše se povedlo a spektrometr byl předváděn v chodu. Efekt akce byl ovšem nulový, ale byla to akce, na kterou bychom tak ještě před půl rokem ani při nejbujnější fantazii vůbec nepomysleli.

První zákazník

První spektrometr BS487 byl prodán Ústavu teoretických základů chemické techniky v Praze. Na to si vzpomínám velice dobře, protože v rámci instalace spektrometru jsem se setkal s dalším velice zajímavým člověkem. Byl jím pan Jan Schraml, který na spektrometru pracoval. Ten byl pro nás prvním skutečným zákazníkem.

Nedávno jsem se s panem Schramlem setkal ve Valticích a vzpomínali jsme na idylické začátky NMR v Čechách. Pan Schraml si posteskl (s nadsázkou), že dnešní NMR to už není ono. Pravým dobrodružstvím byla NMR v počátcích, kdy člověk vložil do spektrometru kyvetu se vzorkem, nastavil všechny parametry a s napětím očekával rezonanci první čáry ve spektru. Když byli všichni svatí doma, tak se podařilo změřit celé spektrum. Tady musím odborné veřejnosti vysvětlit, že první spektrometry TESLA neměli tak zvanou protonovou stabilizaci a nejvyšším stabilizačním stupněm byl stabilizátor magnetického toku. Spektrum se snímalo kontinuálně pomalou lineární změnou magnetického pole, kterou zajišťoval právě zmíněný stabilizátor magnetického toku. Stačil malý závan v laboratoři, pole poodjelo a nic jste nezměřili.

Z počátku, než jsme pana Schramla poznali osobně, měli jsme z něj špundus (Trávníček toto slovo uznává a vysvětluje jeho význam jako strach z něčeho). V našem případě byl špundus víc než strach. Pan Schraml byl totiž v době, kdy se uskutečnil kontrakt, na studijním pobytu ve Spojených státech a již odtud posílal do Tesly dopisy o svých představách o spektrometru NMR. Měli jsme nahnáno, jak asi dopadne jeho konfrontace našeho spektrometru se světovou technikou, ale nakonec se alespoň z mého pohledu vyvinula s panem Schramlem dobrá spolupráce. Jeho spektrometr jsme formou adaptace doplnili o protonovou stabilizaci a ještě o další záležitosti podle jeho přání. Nikdy ale neopomenul dělat si z nás legraci, že naše multinukleární spektrometry měří pouze proton a uhlík. Také údajně založil klub anti-tesla, ale o tom by mohl říci více on sám. Já jsem to od něj bral jako svérázný humor, který byl jemu vlastní. V každém případě to byla pro nás motivace k dalšímu vylepšování našich spektrometrů bohužel však v mezích, které nám vytýčila tehdejší socialistická ekonomika a které byly dány zejména úrovní techniky a technologie v tehdejším Československu.

Byla i zlatá medaile

Při vybavení spektrometru protonovou interní stabilizací a teplotním systémem, který umožňoval měření vzorku při různých teplotách jsme chtěli dát spektrometru i moderní vzhled. Vznikl tak přístroj s typovým označením BS487A (na obrázku vpravo). Byl to spektrometr pro měření protonu na kmitočtu 80 MHz metodou rozmítání kmitočtu a s možností pořídit zápis na souřadnicovém zapisovači XY. Poloha vozíku zapisovače v ose X určovala kmitočet, což byl pokrok proti původnímu zapisovači s nezávislým v čase lineárním posunem papíru. Spektrometr byl vystaven v roce 1968 na mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, kde získal zlatou medaili.

Na snímcích jsme se chlubili magnetem a dvoudílnou skříní se zapisovačem XY. K fotografování jsme vybírali velká devčata na vysokých podpatcích, abychom zduraznili jak je magnet malý. Získaná zlatá medaile byla pro nás velkým povzbuzením. Spektrometr jsme postupně vybavovali adaptéry pro meření fluoru 19F, pro meření širokých čar, automatickou korekcí homogenity a dalšími doplňky. Poslední varianta měla označení BS487C. Spektrometr se vyráběl do roku 1978 a bylo ho vyrobeno skoro 200 kusů.

V té době se u nás ve vývoji objevil pan Miroslav Holík, kterého jistě nemusím dlouze představovat, protože je zakladatelem a neúnavným organizátorem každoroční mezinárodní konference NMR ve Valticích. Tehdy byl zaměstnancem Výzkumného ústavu čistých chemikálií Lachemy Brno, ale pracoviště měl v Tesle. Myslím, že to byl jeden z dobrých strategických tahů našeho šéfa.

Holík byl velký fanda do NMR, dobrý odborník a skvělý kamarád. Jeho zásluhou vznikl katalog NMR spekter, naměřených na spektrometru BS487A. Tesla jej použila jako propagační materiál.

V roce 1970 se konala v Bukurešti známá mezinárodní konference Colloque Ampere, které jsme se mohli zúčastnit. Tam jsem se setkal s panem Guntherem Laukienem, ředitelem firmy Bruker, která se za velmi krátkou dobu propracovala v předního světového výrobce spektrometrů NMR. Bruker měl u příležitosti konference stánek, kde vystavoval několik spektrometrů. My jsme na konferenci přivezli pouze prospekty. Nepružnost a nezájem vládnoucí vrstvy v Československu nám více neumožnil.

Rozhovor s panem Laukienem byl velice zajímavý. V té době pracovalo u Brukera několik Čechů, kteří pod tlakem událostí po srpnu 1968 emigrovali do Spolkové republiky Německo a našli u Brukera zaměstnání. Pan Laukien si je velice pochvaloval. Říkal nám, že německý inženýr, když mu chybí nějaká součástka, si položí nohy na stůl a čeká až mu bude chybějící součástka dodána. Český inženýr začne improvizovat a pokračuje v práci. V družné zábavě jsme s panem Laukinem došli tak daleko, že jsme zakládali společný podnik Bruker-Tesla, jen jsme se nemohli dohodnout, kde by měla firma sídlo. Pan Laukien byl velice příjemný pán.

Jak to bylo dál

Další vývoj spektrometrů v Tesle byl veden snahou o zvyšování magnetického pole. Metou pro nás byl kmitočet 100 MHz pro proton, protože takové spektrometry nabízela americká firma Varian. Vývoji spektrometru předcházelo několik výzkumných etap vedených ve spolupráci s ÚPT a to zejména v oblasti elektromagnetu. Zvýšení kmitočtu o 20% a zvětšení vzduchové mezery na 30 mm znamenalo podstatné zvýšení proudu elektromagnetu, protože sycení železa v tak vysokém poli již není lineární. Magnet musel být podstatně větší než magnet pro rezonanci na kmitočtu 80MHz. Vzduchová mezera magnetu 30 mm umožnila měřit vzorky v kyvetě o průměru 10 mm, na rozdíl od předchozích magnetů, které měli mezeru pouhých 20 mm a tím byl omezen průměr kyvety na 5 mm.

Spektrometr s typovým označením TESLA BS497 byl koncepčně značně odlišný od předchozích typů. Byl již kompletně osazen tranzistory a do jisté míry i integrovanými obvody, které se již začaly objevovat na našem trhu. Potřebné základní kmitočty pro pozorovací kanál a decoupler byly generovány dvěma číslicově řízenými syntezátory. Sonda, umístěná ve vzduchové mezeře magnetu byla uchycena na výklopném rameni což mělo umožnit snadnou výměnu sondy.

Ve výbavě spektrometru byly již obvody pro stabilizaci pole na deuteriu.
Takto koncipovaný spektrometr byl připraven k adaptaci na pulzní režim měření spekter s použitím Fourierovy transformace.

Vývojové práce na tomto spektrometru byly zahájeny počátkem sedmdesátých let kdy nastoupila tvrdá politická normalizace. Ta postihla bohužel i naši vývojovou skupinu . V šedesátém osmém roce vznikaly v některých podnicích správní rady a tak tomu bylo i v brněnské Tesle. Správní rada, v níž se angažovali schopní lidé a tedy i náš šéf, odvolala tehdejšího ředitele Tesly. Bylo to období velkých nadějí, že se pro nás otevře svět. Zvrat v politickém vývoji po srpnu 1968 nám však vzal veškeré naděje a navíc odvolaný ředitel se opět ujal vedení podniku a zametl se všemi bývalými členy správní rady. Sapík byl odvolán s funkce vedoucího vývojové skupiny NMR a funkce vedoucího byl nabídnuta mně. Já jsem se tomu velice bránil, ale mojí kolegové i Sapík mě přemlouvali, abych to vzal, protože hrozilo, že by mohl být na místo vedoucího dosazen straník, neznalý problematiky spektrometrů. Vydržel jsem ve funkci čtyři roky.

Na tomto místě se musím zmínit o dvou klíčových momentech, které do značné míry ovlivnily další vývoj spektrometrů v Tesle.

Začátkem sedmdesátých let, kdy byl vývoj spektrometru BS497 na 100 MHz již v plném proudu, přišel od firmy Zeiss Jena dopis, adresovaný vedení Tesly, v němž bylo pozvání zástupců Tesly do Jeny za účelem jednání o budoucnosti vývoje a výroby spektrometrů NMR v zemích RVHP. Protože jsme měli informaci o tom, že Zeiss Jena vyvíjí spektrometr 100 MHz, domnívali jsme se, že bude usilovat o zastavení vývoje a výroby spektrometru 100 MHz v Tesle, aby získal postavení jediného výrobce spektrometru tohoto typu ve východním bloku. V delegaci jedoucí do Jeny jsem byl já a pan Švéda z ÚPT. Jeli jsme do Jeny s odhodláním hájit postavení Tesly v oboru NMR.

Ihned po zahájení jednání zástupci firmy Zeiss uvedli, že Zeiss chce zastavit vývoj spektrometru 100 MHz, protože zejména složitá elektronika se vymyká zaměření firmy a požadovali od nás garanci, že Tesla bude tento spektrometr vyrábět a pokryje potřebu tohoto spektrometru v NDR.

Takové stanovisko jsme nečekali a bylo pro nás velkým překvapením. Samozřejmě příjemným, protože to zvedlo naši prestiž a váhu vývoje a výroby spektrometru v Tesle.

Další klíčový moment, který podstatně ovlivnil vývoj v Tesle měl původ v Moskvě. Na půdě sovětské akademie věd v roce 1971 u příležitosti setkání "specialistov po radiospektroskopii" bylo nám, jako jedinému výrobci spektrometrů NMR v socialistickém táboře sděleno, že SSSR bude výhledově potřebovat velké množství jednoduchého levného spektrometru CW pro měření protonu na kmitočtu 60 MHz. Potřebu odhadli na desítky kusů ročně. Technický náměstek ředitele Tesly, který byl na tomto osudovém setkání také přítomen, vzal toto sdělení velmi vážně a prosadil velkou reorganizaci vývojové základny Tesly. Naše skupina, která doposud čítala asi deset lidí, byla na úkor ostatních vývojových programů rozšířena na počet 50 pracovníků, aby současně s již vyvíjeným přístrojem BS497 mohl být urychleně vyvinut i malý spektrometr. Reorganizace vyvolala v Tesle dosti velkou nevoli, protože již tak byla "rezonance" trnem v oku mnoha pracovníků Tesly. Bylo to nepříjemné i pro mně, protože vedení padesátičlenného kolektivu bylo tak velkou zátěží, že jsem se vývojové činnosti nemohl téměř věnovat.

Vývoj jednoduchého spektrometru, jemuž bylo přiřčeno typové označení TESLA BS467, byl ukončen dříve než vývoj spektrometru BS497. Jeho výroba byla zahájena asi v roce 1974, tedy o více než rok dříve než výroba spektrometru BS497.

Spektrometr BS467 byl již kompletně osazen polovodičovými prvky. Měl externí a interní protonovou stabilizaci pole a systém pro temperování vzorku. Jeho magnet byl malý a lehoučký a celá elektronika včetně zdroje pro magnet se vešla do jedné poměrně malé skříně. Na snímcích vpravo je celá sestava spektrometru BS467. Myslím, že to byl docela úspěšný přístroj. Vyráběl se v počtu asi třiceti kusů ročně až do roku 1981, což bylo ve srovnání s jinými spektrometry poměrně hodně.

I když skutečná potřeba spektrometru v Sovětském svazu byla mnohem menší, než bylo avizováno, prodej spektrometru nevázl. Prodával se i do Polska a několik kusů se prodalo i v Československu.

Po dlouhé strastiplné cestě výzkumu a vývoje se podařilo uvést do výroby spektrometr TESLA BS497. s kmitočtem 100 MHz pro proton. Do výroby byl uveden v polovině sedmdesátých let. Klikněte si zde chcete li si prohlednout nebo stáhnout (PDF, 470 kB) stránku prospektu kde je zobrazena jeho skříň se zapisovačem. O tento spektrometr byl zájem zejména v tehdejší NDR, protože některé klíčové ústavy tehdejšího východního Německa byly orientovány na kmitočet 100 MHz. Jeho prodej však vázl, protože v té době byly již předními výrobci nabízeny FT spektrometry, jak byly označovány přístroje, které měřily pulzní metodou s využitím Fourierovy transformace.

Pro nás nebylo největším problémem zvládnout pulzní techniku, ale získat vhodný počítač. V Československu tehdy ještě panovali sálové počítače pro zpracování hromadných dat. Použití takového počítače samozřejmě nespadalo v úvahu a dovoz vhodného počítače ze západu byl nemyslitelný. Až teprve ZPA Trutnov uvedla na trh počítač s takovými vlastnostmi, zejména co se týče rychlosti a rozměrů, že se jeho použití pro daný úcel jevilo jako schůdné. Počítač byl ovládán elektrickým psacím strojem a interní pamět' byla tkaná z feritových jadérek. Externím pamět'ovým mediem byla děrná páska. To je dnes již nepředstavitelné, ale na tehdejší dobu to byl slušný počítač.

Již si nepamatuji jeho taktovací kmitočet, jen vím, že čas potřebný pro výpočet Fourierovy transformace osmikilového spektra byl něco kolem jedné minuty.

Po dalších peripetiích stál v druhé polovině sedmdesátých let minulého století v Tesle první spektrometr FT s typovým označením TESLA BS497A.

Spektrometr měřil proton na kmitočtu 100 MHz a uhlík 13C na kmitočtu 20 MHz. Byl to velice složitý a objemný přístroj. Skládal se ze tří velkých skříní a velkého těžkého magnetu (4,5 t) a počítač představoval další rozměrnou skříň. Paměť počítače byla 16 kilobytů, 8K zabíral program a 8K bylo k dispozici pro spektrum. Spektrometr mohl pracovat jak metodou CW tak pulzní metodou s FT. Na snímku vpravo je celková sestava spektrometru.

U tohoto spektrometru jsme vypiplali provedení snímací cívky v sondě a její fixaci na skleněnou trubku. Podařilo se nám kombinací diamagnetických a paramagnetických materiálů minimalizovat magnetickou susceptibilitu použitého lepidla a drátu tak, že jejich nepříznivý vliv na homogenitu magnetického pole byl zanedbatelný. To se velice příznivě projevilo na tvaru spektrální čáry u kořene jak je patrno z testu rozlišení (0,06 Hz) na následujícím snímku (zápis vypadá trochu zkreslen fotografickou reprodukcí).

Spektrometr nebyl obchodně příliš úspešný. Necelých deset kusů se prodalo do NDR, několik v Polsku a u nás, jeden na Kubu a jeden do Indie. Kolik se jich prodalo do SSSR to již nevím. Vyráběl se od roku 1976 do roku 1980 a podle informací, které mám k dispozici se vyrobilo celkem asi 40 kusů.

Pro nás však byl přínosem v tom, že jsme si při jeho vývoji osvojili pulzní spektroskopii a některé aplikace dvoupulzní sekvence což umožňoval pulzní generátor spektrometru. Spektrometr zakoupila také Vysoká škola chemickotechnologická v Praze. Poznal jsem se s panem Trškou, který měřil na tesláckém spektrometru a s námi spolupracoval na aplikacích dvoupulsních metod. Byl to velice chytrý a příjemný pán. Měli jsme jej všichni rádi. Bohužel později tragicky zahynul.

Mezinárodní spolupráce

Setkání specialistů, kteří se zabývali radiospektroskopií se konalo každý rok a iniciátorem těchto setkání byla sovětská akademie věd. Setkávali se odborníci akademií věd Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polska, Československa a Maďarska. Tesla byla na tato setkání zvána jako jediný výrobce spektrometrů v RVHP. Hlavním cílem měla být spolupráce na unifikaci jednotlivých bloků spektrometrů, z kterých by byly sestavovány spektrometry podle potřeby. První setkání bylo v roce 1971 a konalo se v tehdejším Leningradě. Bylo to velkolepé a zejména závěrečný banket si nezadal s bankety nejvyšších politiků. Každý rok byla postupně hostitelem jedna ze zúčastněných zemí. Žádná s hostitelských zemí se nechtěla nechat zahanbit a tak závěrečný protokol, který se vystavil na závěr každého setkání, se podepisoval za velkého hodování.

Každé setkání mělo i kulturní program. Hostitelské země se chtěly blýsknout pamětihodnostmi místa konání. Postupně jsme poznávali Leningrad, Berlín, Poznaň a Budapešť. Setkání v Československu se konalo v Brně. Našimi atributy byly pamětihodnosti Brna včetně vinárny u Elišky a krápníkové jeskyně v Moravském krasu.

Pro mě byl nezapomenutelným zážitkem Leningrad. Kdo toto město navštívil, ví o čem mluvím. Měsícem konání většiny setkání byl leden nebo únor a to byly v Leningradě nejtužší zimy. Když se domlouval termín příštího setkání v Leningradě, požádal jsem pracovníky Leningradské akademie, aby volili červen, kdy jsou v Petrohradě bílé noci. Vyhověli mě.

Unifikace bloků pro radiospektroskopii se nepodařilo docílit. Byla to nereálná představa pracovníků Sovětské akademie věd. Jeden velký přínos však tato setkání měla. Poznali jsme se osobně s lidmi všech zúčastněných zemí, kteří se na půdě akademie věd zabývali spektroskopii NMR. V laboratořích jsme se seznámili s výsledky jejich práce, protože každé setkání bylo spojeno s exkursí po jejich pracovištích. První aktivy odborníků trvaly celý týden. Doba trvání se postupně zkracovala až na pouhé dva dny. Třetí den ráno se podepsal protokol, připilo se pohárkem vína na další úspechy a jeli jsme domů.. Už si nepamatuji kdy setkávání odborníků skončilo. Já jsem se posledních setkání již nezúčastňoval.

Fourierova transformace

Začátkem osmdesátých let bylo již zřejmé, že CW spektrometry mají odzvoněno a proto v Tesle padlo rozhodnutí zahájit vývoj FT spektrometru. Při vývoji nového spektrometru jsme zúročili všechny znalosti a zkušenosti, které jsme načerpali v předchozích létech.

Po zkušenostech s rozměrným a těžkým magnetem, který potřeboval velký příkon a mnoho vody ke chlazení, jsme se vrátili k magnetu "80MHz". Byl to velice rozumný kompromis mezi snahou o co nejvyšší kmitočet a spotřebou elektrické energie. V té době i Bruker nabízel FT 80. Mohli jsme se jen v duchu utěšovat , že prvenství v použití magnetu 80MHz bylo naše.

Nezanedbali jsme ani design spektrometru a zadali jsme jeho návrh tehdy mladému avantgardnímu výtvarníkovi panu Kobosilovi, dnes řediteli brněnského Design centra.

Příznivá byla i nabídka na tehdejší dobu moderního počítače od ZPA Čakovice. Byla to zdařilá kopie počítače Hewlet Packard. Počítač měl již polovodičovou operační paměť, interní a externí diskovou paměť a byl ovládán klávesnicí, která byla součástí alfanumerického zobrazovače. Počítač byl i méně objemný i když disková paměť měla rozměry slušného mražáku.

Jako grafický displej jsme použili malý barevný televizor. Modernímu designu spektrometru jsme se podřídili i za cenu toho, že jsme demontovali alfanumerický displej a televizor z původních skříní a po rozdělení na jednotlivé funkční celky je montovali do skříně spektrometru koncipované jako pult s výklopnou horní částí. Toto řešení pozdeji přinášelo ve výrobě komplikace když výrobci monitoru a televizoru své výrobky neustále inovovali. Přístroj ale vypadal velmi pěkně a získal také na Mezinárodní strojírenském veletrhu v roce 1985 ocenění za design. Na snímku je jeho pracovní pult s veškerými ovládacími prvky. Můžete si také prohlédnout nebo stáhnout (PDF, 614 kB) rusky psaný prospekt s dalšími podrobnostmi. Součástí spektrometru byla také poměrně velká dvoudílná skříň s veškerou elektronikou a počítačem. S touto skříní jsme se ale na fotografiích příliš nechlubili.

Nový spektrometr nesl typové označení TESLA BS587. Pulzní generátor a všechny důležité funkce spektrometru byly řízeny počítačem. Koncepce spektrometru umožňovala poměrně snadný přechod na frekvenci libovolného jádra. Řada jich také byla v naší laboratoři změřena. Použitím algorytmu rychlé Fourierovy transformace byla doba výpočtu 16ti kilového spektra kolem 10sekund. Spektrometr umožňoval aplikaci mnohapulsních sekvencí a automatizaci měření.

Byl to úspěšný přístroj a prodalo se ho během pěti let bezmála 100 kusů. Jeho slabou stránkou byla dosti vysoká poruchovost počítače a zejména diskové paměti. Nemalou "zásluhu" na poruchovosti spektrometru měla i nedbalá výroba v Tesle. Špatně zaletované spoje a zkraty v konektorech byly nejčastější příčinou poruchy spektrometru.

Ne však všechny poruchy šly na vrub Tesly Brno. Katastrofou bylo, když například v rámci spolupráce socialistických zemí byly koupeny vysokofrekvenční keramické kondenzátory z Vietnamské lidově-demokratické republiky. 80% těchto kondenzátorů dostalo za velmi krátkou dobu provozu zkrat

Zákazníci nám říkali, že když spektrometr BS587 pracuje tak je to výborný stroj.

Nástup personálních počítačů

Když se objevili první PC (tedy pecky), jejich použití pro FT spektrometry nespadalo v úvahu. Na tehdejší požadavky rychlosti výpočtu Fourierovy transformace byly příliš pomalé. Vývoj personálních počítačů však šel rychle dopředu a v druhé polovině osmdesátých let se již zcela vážně diskutovalo o aplikaci PC pro FT NMR. V Československu bylo jediným dodavatelem personálních počítačů jednotné zemědělské družstvo Slušovice. Ptáte se co mělo JZD společného s počítači? Vysvětlení je prosté. JZD Slušovice, jako avantgardní zemědělské družstvo, aplikovalo počítače pro řízení dojení krav. V Československu však nebylo možné počítače koupit, proto se JZD Slušovice rozhodlo kupovat v zahraničí komponenty PC a doma z nich kompletovat počítače. Pak už bylo nasnadě nabízet personální počítače zájemcům v Československu.

Ale protože se tato činnost vymykala zaměření Slušovic, doplnily počítač softwarem "dojení krav", a nabízely ho jako komplex pro řízení dojivosti krav. Slovo počítač se v nabídce neobjevilo a bylo tedy vše v pořádku. Tesla Brno koupila od JZD Slušovice dva komplexy pro řízení dojivosti krav. Jiná cesta jak se dostat k PC nebyla. Jak zásobovači v Tesle zdůvodnili zakoupení komplexu pro dojení krav to už nevím.

Pro naše programátory nebylo snadné přejít na úplne odlišné softwarové prostředí. A to již nemluvím o tom, že jejich stanovisko k použití PC pro FT spektrometr bylo zpočátku naprosto odmítavé. Všechno se podařilo překonat také díky tomu, že PC šly velmi rychle dopředu a jejich vlastnosti již zaručovaly úspech v jejich použití pro FT NMR.

Personální počítače byly ve srovnání s doposud používanými počítači ADT něco fantastického. Malá skříňka počítače, která obsahovala i diskovou jednotku, se i s klávesnicí a grafickým monitorem vešla na jeden stůl. Bylo nám jasné, že s takovým počítačem jsme schopni konečně vyvinout spektrometr, který i co se týče rozměrů bude srovnatelný se světem. I součástková základna se nadějně rozšiřovala a proto jsme se pustili do horečného vyvíjení. Celá elektronika spektrometru se nám vešla do jedné poměrně malé skříně. Počítač s monitorem stál na stolku. Zmizely všechny knoflíky, protože veškeré funkce spektrometru byly ovládány počítačem. Elektromagnet se po zkušenostech navrhl menší a tvořil samostatný celek. Zdroj pro magnet byl uložen do malé skříně, která mohla být umístěna ve vedlejší místnosti, aby nerušily ventilátory. Spektrometr dostal typové označení TESLA BS687. Celá sestava spektrometru je na obrázku vpravo.

Do Tesly vstoupila i supravodivost

A to doslova a do písmene. V ÚPT probíhal dlouhá léta výzkum supravodivosti a její aplikace pro solenoidy ke spektrometru NMR s vysokým rozlišením. Koncem osmdesátých let byl postaven v ÚPT supravodivý magnet s polem 200MHz pro proton včetně supravodivých korekcí homogenity magnetického pole s výbornými vlastnostmi a včetně sondy pro vodík a uhlík (viz snimek vpravo). Měl vynikající homogenitu pole a velmi nízký odpar helia i dusíku srovnatelný se světem, možná i trochu lepší.

Tesla se těchto výsledků ÚPT ujala a postavila vlastní supravodivý magnet s reprodukovatelnými dobrými vlastnostmi. Magnet se stavčl v ÚPT za přísného dohledu akademiků a s použitím technologického vybavení ústavu, které Tesla zatím nemčla. Když byl magnet postaven, byl naplnčn kapalným heliem a dusíkem a nabuzen za účelem otestování.

Pak nastal problém jak přestčhovat magnet do Tesly. Za normálních okolností by musel být odbuzen a vyprázdnčn, aby mohl být převezen autem. Tím by však vznikly dosti velké ztráty helia a nastalo by velké zdržení. Šéf výzkumu supravodivosti pan Josef Jelínek proto rozhodl, že magnet bude převezen do Tesly v nabuzeném stavu. Přeprava nabuzeného magnetu byla naprosto unikátní akcí, která je zachycena na snímcích dole. Jediný malý otřes a magnet by byl nenávratnč zničen. Stčhovací parta pod vedením pana Jelínka byla tvořena výzkumníky z ÚPT a vývojáři z Tesly. Na snímku uprostřed je magnet před branami Tesly a na dalším je zachycena radost ze zdařilé akce. Zcela vpravo je šéf Jelínek. A tak v únoru roku 1988 vstoupila supravodivost do Tesly.
 

Pak už bylo nasnadě sestavit spektrometr se supravodivým magnetem s použitím elektroniky, vyvinuté pro spektrometr BS687. Nový komplex nesl označení TESLA BS688. Vpravo je jeho reklamní snímek z katalogoveho listu spektrometru. Kryostat magnetu mčl již zcela nový kabát.

Počátkem devadesátých let měla tedy Tesla připraveny do výroby dva typy spektrometrů.

Spektrometry Tesla v posledním tažení

To už bylo po sametové revoluci a všechno se to zamíchalo. Hned po revoluci jsme bez vědomí vedení Tesly kontaktovali firmu Varian, Bruker a Jeol. Cítili jsme, že se v nových tržních podmínkách osamoceni těžko uchytíme, a že musíme rychle jednat. V budoucnost Tesly jsme moc nevěřili. Kalkulovali jsme s tím, že jsme odborně zdatný kolektiv, o který by mohla některá z renomovaných firem projevit zájem. Bylo to takové volání SOS. A skutečně ozval se Varian i Bruker. Od Variana navštívil Teslu obchodní zástupce jehož jméno si již nepamatuji, ani jsem při tom nebyl. Vycítili jsme, že šlo o zdvořilostní návštěvu, motivovanou možná trochou zvědavostí, protože reprezentant Variana byl překvapený úrovní našich spektrometrů. Překvapený byl i ředitel Brukera pan Tony Keller, který Teslu také navštívil. Vysoce hodnotil kvalitu našich elektromagnetů a přiznal dokonce, že je máme technologicky lépe propracované než Bruker. Od něho jsme se dozvěděli, že mají jen 20% výtěžnost pólových nástavců a nechtěl tomu uvěřit, že použijeme téměř všechny vyrobené pólové nástavce. Nechal si vysvětlit postup při výběru pólových nástavcu a uznale pokyvoval hlavou. Všechny detaily jeho návštěvy si pamatuji, protože jsem pana Kellera našimi laboratořemi a výrobními prostory osobně provázel. Došlo i k jednání o možné spolupráci, což bylo samozřejmě naším cílem. V prvním kroku, který pan Keller navrhl, by vznikl spektrometr s elektronikou Bruker a s magnetem Tesla. Bylo dohodnuto, že Bruker dodá do Tesly elektroniku spektrometru, kterou zkompletujeme s našim magnetem. To se dokonce uskutečnilo. Takto sestavený spektrometr byl uveden do chodu a byly provedeny testy se slušnými výsledky.

Bohužel, bylo již pozdě, protože elektromagnetům zvonil umíráček. Supravodivé magnety otevřely cestu ke zvyšování magnetické indukce a tím ke zvyšování měřícího kmitočtu spektrometrů. Doposud velmi drahé kapalné helium, které bránilo širokému použití supravodivých magnetů, klesalo rychle na ceně, zřejmě objevem dalších vydatných ložisek plynného helia. Došlo dokonce k tomu, že spektrometr se supravodivým magnetem byl nabízen za nižší cenu než spektrometr s klasickým elektromagnetem stejných vlastností. Tím bohužel klesl i zájem Brukera o naše elektromagnety. V supravodivosti jsme neměli co nabídnout, protože jsme byli na začátku.

Po politickém zvratu v bývalých socialistických zemích se trh v rámci bývalého RVHP rozpadl a naděje, že by Tesla prodávala spektrometry na světovém trhu byla mizivá.

Byl vyroben pouze jeden spektrometr BS687 a protože se ho nepodařilo prodat, byla jeho výroba zastavena.

Zachraň se kdo můžeš

Tesla ještě nějaký čas přežívala. Dokonce byl vypsán konkurs na nového ředitele, který by Teslu zachránil. Nenašel se takový člověk, i když k volbě nového ředitele došlo. Mě bylo 58 a byl jsem ještě plný elánu. Měl jsem to štestí, že jsem se ve Valticích setkal s panem Sýkorou, který žil v Itálii a byl spolumajitelem italské firmy STELAR zabývající se NMR. Pan Sýkora se objevil v Československu, aby se po pádu železné opony poohlédl po možné spolupráci s nějakou firmou. Původně uvažoval o Tesle Brno, ale po seznámení se se situací mu podnikatelský čich říkal, že Tesla nepřežije. Dohodli jsme se spolu na založení sesterské firmy STELAR CS, která se bude zabývat službami zákazníkům v oboru NMR obdobně jako mateřská firma v Itálii.

Zmiňuji s o tom proto, že jsme ještě do jisté míry ovlivnili konec éry spektrometrů NMR v Čechách.

Díky soukromé aktivitě se podařilo vyvinout systém s PC, NMR softwarem a vstupněmi a výstupními kartami do PC, který nahradil u spektrometru BS587A již zastaralý počítač ADT. Naší firmě se podařilo prodat a instalovat více jak 10 souprav. Pro modernizované spektrometry jsme zajišt'ovali servis. Byla to docela úspčšná akce, protože jsme prodloužili životnost modernizovaných spektrometrů. Našimi zákazníky byly školy a výzkumné ústavy v Polsku, v bývalém východním Německu, v Československu, Rumunsku a v Bulharsku. Při servisu jsme postupně odstranili studené spoje a náhodné zkraty tak, že se spektrometry BS587A staly poměrně spolehlivými přístroji. Dva spektrometry tohoto typu, které zůstaly v Tesle na skladě, jsme modernizovali a prostřednictvím italského STELARU prodali do Itálie do Milana a do Bari.

Při akvizici v Polsku jsme nabízeli i spektrometr BS687, který byl v Tesle na skladě. O spektrometr projevila zájem Univerzita v Lodži. Naše firma zprostředkovala prodej spektrometru a provedla jeho instalaci. Já jsem osobně zajišt'oval celých deset let servis pro tento spektrometr.

Ještě se vrátím na začátek

V roce 1964 se skupinka asi deseti lidí z Tesly usadila v ÚPT, aby v úzkém kontaktu s výzkumnými pracovníky vnikla do tajů spektrometru NMR.

Studovali schemata, učili se měřit na spektrometru a s využitím zkušeností kolegů z Akademie vytvářeli výrobní dokumentaci. Měli jasný cíl. Uvést co nejrychleji do života spektrometr, který stál v laboratoři ÚPT. Byl to smělý cíl a bez dobrých osobních vztahů zůcastněných lidí by nebyl splnitelný. Náročnost úkolu nás stmelila v dobrý kolektiv v němž neexistovala řevnivost, osobní spory ani jiné nectnosti. V našem kolektivu vládl duch soudržnosti, který mu vdechl již při jeho vzniku pan Sapík.

Malá skupinka vývojářů a konstruktérů se s postupem doby rozrůstala. Přicházeli k nám většinou čerství absoloventi vysokých škol, jejichž výbčr nenechával Sapík náhodě. Měl štastnou ruku při výběru, protože noví mladí spolupracovníci se stali platnými členy týmu a dobrými kolegy. V rámci různých reorganizací k nám přistoupili i některí kolegové z jiných vývojových skupin. Rozšírení skupiny na 50 pracovníků bylo jen dočasné za účelem urychleného vývoje dvou spektrometrů, jak jsem se zmínil. Po skončení vývoje malého spektrometru na 60 MHz se většina pracovníků vrátila do svých domovských skupin.

Konečný počet našeho týmu se ustálil asi na pětadvaceti lidech. Na předchozím obrázku je jedna z prvních fotografií naší malé skupinky. Další snímky jsou pořízeny při různých příložitostech jako ukončení vývoje některého typu spektrometru nebo kulatých narozenin některého z kolegů.

Byli jsme vždy parta veselá

Náš kolektiv pořádal každého půlroku vždy na jaře a na podzim neformální setkání svých členů na chatě Tesly u Brněnské přehrady. Tato setkání se tradovala již od zmíněné trachtace uspořádáné u táboráku pro hosty konference v roce 1968. Nám se ta akce tak zalíbila, že jsme si ji zopakovali až se z toho stala tradice.

Všechna jména, která jsem doposud uváděl, byla jména lidí "zvenku" mimo Teslu. Záměrně jsem neuvádčl jména kolegů, protože všechny jsem vyjmenovat nemohl a kdybych uvedl jména jen některých, ukřivdil bych těm nejmenovaným. Na tomto místě však poruším zásadu a musím jmenovat paní Marušku Majerovou. To by mně nikdo z kolegů neodpustil, kdybych se nezmínil o Marušce. Byla konstruktérkou sond spektrometru a navíc byla takovou naší Mariánkou matkou pluku. Ona se předvším zasloužila o organizaci a materiální zajištění všech setkání. Zamluvila chatu, s pomocí kolegů nakoupila proviant a navařila výborný guláš. Jí patří za tuto obětavost vřelý dík. Ač to zní neuveritelně, tato tradice trvala po celou dobu existence vývojové skupiny NMR. Nikdo z týmu si nedovedl představit, že by se tato setkání nekonala. Při dobrém jídle a pití se probralo hodně problémů at' již pracovních nebo soukromých. Při harmonice se zpívalo a tančilo ba dokonce křepčilo. Když měl nekdo tak zvané "kulatiny" tak se oslavily "na přehradě". Náklady za jídlo a pití nesl samozřejmě oslavenec. Nepřišel však zkrátka, protože se kolektiv složil na dárek, který tak zhruba odpovídal nákladům na oslavu. Dárek byl vybrán většinou podle přání oslavence. Myslím, že tato setkání hodně přispívala k dobré atmosféře v našem kolektivu.

Čas kvapil a najednou tu bylo dvacáté výročí trvání skupiny. Řekli jsme si, že to musíme řádne oslavit. Zamluvili jsme salonek v jednom klubu a pozvali jsme kolegy z ÚPT a lidi z výrobního kolektivu. To bylo v roce 1984. Cítil jsem, že by to chtělo dát dohromady nejaký program. A zde musím jmenovat ještč jednu kolegyni, kterou není třeba představovat. Je jí paní Milena Turečková, dlouholetá členka našeho kolektivu a Holíkova pravá ruka při organizaci Valtických setkání. Nikdo jí neřekl jinak než Myška. S Myškou jsem se domluvil na tom, že spolu dáme dohromady program. V oddělení propagace v našem podniku jsme si nechali zhotovit diapozitivy z fotografií at již pracovních nebo z našich setkání na přehrade, fotky jsme doplnili průvodním textem a tak vzniklo hodinové pásmo promítání a povídání místy i humorné. Na snímcích vpravo je Sapík se svým úvodním slovem, spojeným s přípitkem, a potom já s Myškou v akci. Všem se pásmo velice líbilo.

A čas opět běžel. Čas plný pracovního úsilí, ale také legrace při našich pravidelných setkáních "na přehradě". Ani jsme se nenadáli a blížilo se dvacáté páté výročí založení naší skupiny. V té dobč se již uvolňovalo politické klima a my jsme začali uvažovat o velkolepé oslavě tohoto výročí. Datum oslavy připadl na pátek 31.března 1989. Zamluvili jsme si pro tuto oslavu vinárnu Bohéma, která sídlila v budovč Janáčkova divadla na Rooseveltové ulici. Začátek byl stanoven na 17. hodinu. Vytiskli jsme pozvánky a s Myškou jsme začali přemýšlet o programu. Bylo nám jasné, že musí být na úrovni hodné této akce. Ale co vymyslet. Kolegové nás vybízeli, abychom zopakovali pásmo povídání s diapozitivy z oslavy 20. výročí. To se nám moc nezamlouvalo, chtčli jsme udělat něco nového. Ale co! Když nás stále nic nenapadalo, manželka mě řekla: "tak zpívejte, když nechcete mluvit". Moje první reakce byla, že zpívat o spektrometrech je blbost . Začalo mě to ale vrtat hlavou a najednou mě napadlo několik veršů:

Podle jedné známé kroniky
Ústav přístrojové techniky
v době dávné sobě pro radost
postavil si tady tenhle skvost.

Tím skvostem byl spektrometr, který vidíte na snímku vpravo. Tuto fotografii se nám podařilo získat od někoho z ÚPT. Je to vůbec první spektrometr NMR postavený v Československu. Pokud vím pracoval na kmitočtu 40 MHz. Aby bylo všem jasné o co jde, složil jsem druhou sloku:

Pro ty co mají znalost chatrnou
jde o rezonanci jadernou.
Tento přístroj řekne bys nepil
alkohol neb je v nčm též methyl.

Z dalších snímků, pořízených mnohem později, je patrna radost Dadokovců ze zdařilého díla (Jožka Dadok je v bilé košili).
To už byl spektrometr 60 MHz a na svoji dobu měl moderní vzhled.

Tyto snímky mě inspirovaly k napsání další sloky:

Zde se nám představí Dadokovci,
byli to tuze šikovní chlapci,
vyzkoumali tenkrát spektrometr,
který snesl světový metr.

S prvními verši se mě vybavila jednoduchá melodie, jejíž notový zápis je na dalším snímku a zárodek kupletu byl na světě.

Správný kuplet však musí být doprovázen množstvím obrázků, na které zpívající interpret postupně ukazuje. Obrázky umocňují dojem zpívaných veršů. Sáhli jsme tedy opět k promítání diapozitivů, ale tentokrát pomocí čtyř diaprojektorů, kterými jsme promítali současně čtyři snímky na čtyři projekční plátna. Pri každé další sloce se diapozitivy postupně měnily.

Ted již nezbývalo než složit dostatečný počet slok a obstarat potřebný počet diapozitivů. Dalo to hodně práce a stálo to velké úsilí. Další verše na sebe nedaly dlouho čekat:

Pak se k tomu Tesla připletla,
že prý by to taky dovedla.
A tak s pílí tenkrát nevšední
pustila se do vyvíjení.

Vyvinula přístroj světový,
jak nám tyto slajdy napoví.
Také právem získala za to
k Veletrhům Brněnským zlato.

Napadaly mě další a další verše,
až jsem byl udiven svým básnickým střevem:

Spektrometry od firmy Tesla!
to nebyla fakt prázdná hesla.
Byly to přec kvalitní přístroje,
vždyt' pronikly až do Indie.

Ted' si všichni podržte hubu,
pojedeme taky na Kubu.
Jeden z nás už na tý Kubě byl,
velkou slávu nám tam vydobyl.

To jsme ale trochu predběhli,
mezi tím jsme lecos vyvedli,
vrat'me se k dobám našeho mládí,
to každého dobře naladí.

Život přinesl nejeden horor
nám však pri tom nechyběl humor.
Byli jsme vždy parta veselá,
i když tenkrát docela malá.

Verše byly doprovázeny řadou diapozitivů se snímky spektrometrů a různých záběrů z našich pracovišt. Další sloky a diapozitivy, které následovaly se týkaly zejména našich soukromých akcí a mnohé byly velice rozverné. O souhlas s jejich zveřejněním bych musel požádat aktéry.

Kuplet jsme nazvali "Humorná píseň o NMR" a měl celkem 23 slok. Zpívali jsme ho s Myškou dvojhlasně za doprovodu harmoniky a kontrabasu. Diaprojektory obsluhovala Maruška a jeden mladý kolega. Mělo to velký ohlas. Po programu následovala nevázaná zábava. Hráli jsme a zpívali k poslechu i k tanci. Na serii snímků je příprava akce, její zahájení a jak nám vyhrávala kapela.

To jsme ještě netušili jaký běh událostí zanedlouho nastane a jak se nám všechno zamíchá.
 

V roce 1991 však Tesla ještě vydala nástěnný kalendář s motivem spektrometru se supravodivým magnetem a s personálním počítačem. A pak už byl opravdu konec.